22. leden 1919: nedovršený, ale slavný den ukrajinské jednoty

 Na počátku listopadu, kdy ve východní Haliči začalo formování Západoukrajinské lidové republiky, jednoho z nástupnických států Rakouska-Uherska, měla za sebou východněji ležící Ukrajinská lidová republiky s centrem v Kyjevě téměř celý rok značně složité existence.

Většina území Ukrajiny byla od jara roku 1918 začleněna do tzv. hetmanského státu, příliš úzce vázaného na Německo a zčásti i na Rakousko-Uhersko. Jejich porážka v první světové válce a vnitřní pnutí v někdejší ruské části Ukrajiny vedly k povstání proti hetmanovi. Zvítězily síly, které se hlásily k dočasně opuštěné myšlence Ukrajinské lidové republiky. Ta byla v polovině prosince roku 1918 obnovena a pod vedením Direktoria jako kolektivní hlavy ukrajinského státu se vracela k levicové, avšak nebolševické vnitřní politice.

Mezitím se Západoukrajinská lidová republika, reálně existující jen na části území, jež si nárokovala, pokusila upravit pod vedením své parlamentní reprezentace z dob Rakouska-Uherska své vnitřní poměry. Ukrajinský život se sice před rokem 1914 vyvinul v Haliči a Bukovině v míře, jež byla v carském Rusku nepředstavitelná, ukrajinská část Haliče však byla těžce postižena válečnými událostmi a dočasnou ruskou okupací a evakuací velké části obyvatel do zázemí – mimo jiné do českých zemí. Stav ukrajinského veřejného, kulturního a školského života ve východní Haliči byl v důsledku toho všeho vržen výrazně zpět.

Západoukrajinská lidová republika nežila na přelomu let 1918 a 1919 v nijak růžové situaci. Velkým nebezpečím pro ni znamenal nástup polských vojenských jednotek, které se už v druhé polovině listopadu zmocnilo Lvova. Obnovené Polsko však hodlalo obsadit celou východní Halič, protože se s myšlenkou západoukrajinské státnosti nebylo schopno smířit: považovalo příslušný region za dávnou součást polského území.

Idea sjednocení obou ukrajinských republik se stala za této situace velmi přitažlivou a zdálo se, že vznik jednotného státu může pomoci v boji s nepřáteli ukrajinské státnosti. Jejich útoky se na Ukrajinu valily z různých stran. Východní Ukrajina byla totiž znovu ohrožena bolševickým vpádem, který byla část obyvatel Ukrajiny (zejména velký díl dělníků) ochotna podpořit. Spojení obou částí Ukrajiny, jejichž vývoj se od 14. století výrazně odlišoval, nabízelo teoreticky posílení každé z nich i společného, jednotného celku.

Universál Direktoria z 22. 1. 1919
V praxi se ukázalo, že ani tento krok nebude všelékem. V lednu roku 1919 se však zdálo, že neexistuje žádná rozumná alternativa sjednocení dvou ukrajinských států. Proto zástupci Západoukrajinské lidové republiky v jejím dočasném hlavním městě, Stanislavi (dnes Ivano-Frankivsk) schválili žádost o spojení s tzv. Velkou Ukrajinou. Část z nich poté odjela do Kyjeva, aby se zúčastnili definitivního dojednání podrobností. Zástupci obou republik byli poté přítomni veřejného vyhlášení deklarace o sjednocení obou ukrajinských států, a to dne 22. ledna 1919 – přesně rok po vyhlášení nezávislosti Ukrajinské lidové republiky. Tato událost proběhla na Sofijském náměstí v Kyjevě, a proto se právě tam konalo dnes, po stu letech, vzpomínkové shromáždění.

Text tohoto poměrně krátkého dokumentu byl uvozen termínem universál, kterým se označovaly základní deklarativní dokumenty ukrajinské Centrální rady v letech 1917 a 1918 – tehdy byly vydány čtyři universály. Text dokumentu z 22. 1. 1919 v podstatě konstatoval, že podněperská Ukrajinská lidová republika akceptuje žádost reprezentace republiky západoukrajinské o spojení obou celků a zdůraznil historický i zcela aktuální (pro onu dobu) význam spojení.

Jak má být příslušné rozhodnutí realizováno v praxi, dokument z 22. ledna neřeší – přitom bylo překonání všech právních a politických odlišností obou státních celků značně nesnadnou záležitostí a trvalo by možná nejeden rok. Předpokládalo se, že západoukrajinské území se stane poloautonomní součástí Ukrajinské lidové republiky jako její tzv. Západní oblast – tamní zvláštnosti měly být respektovány. V praxi však reálné sjednocování obou republik narazilo na těžké překážky, umocněné rychlým postupem bolševických vojsk ke Kyjevu. Důsledkem bylo velmi podstatné zmenšení území, nad kterým v následujících měsících vykonávalo Direktorium Ukrajinské lidové republiky za válečných podmínek správu. Ukázalo se, že k opravdovému propojení obou ukrajinských republik nestačí žádné z nich síly.

Nehledě na tuto tragickou skutečnost zůstaly události z 22. ledna 1919 velmi podstatným okamžikem dějin moderní Ukrajiny. Není vůbec divu, že v době, kdy se Rusko pokouší na části ukrajinského území vyvolat a podporovat separatismus, se současný ukrajinský stát k dědictví událostí z 22. ledna programově velmi výrazně upíná. Ukázaly to oslavy stého výročí tzv. Aktu zluky (sjednocení), konané po celé Ukrajině, ale také v rámci ukrajinské diaspory, přítomné v různých zemích světa.

Pokud je mi známo, nebyl dokument o vytvoření jednotného ukrajinského státu z 22. ledna 1919 dosud přeložen do češtiny. Tuto skutečnost proto chceme na našich stránkách právě dnes napravit.

U N I V E R S Á L

Direktoria Ukrajinské lidové republiky

Jménem Ukrajinské lidové republiky

Direktorium oznamuje ukrajinskému lidu velkou událost v dějinách naší ukrajinské země.

Ukrajinská národní rada Západoukrajinské lidové republiky, představitelka vůle všech Ukrajinců bývalé Rakouské říše a jejich nejvyšší zákonodárný činitel, slavnostně vyhlásila dne 3. ledna 1919 v městě Stanislavi spojení Západoukrajinské lidové republiky s podněperskou Ukrajinskou lidovou republikou do jednotné suverénní lidové republiky.

Direktorium Ukrajinské lidové republiky přivítalo s velkou radostí tento historický krok našich západních bratří a schválilo realizaci tohoto spojení na základě podmínek, které jsou uvedeny v usnesení Západoukrajinské lidové republiky z 3. ledna 1919.

Dnešním dnem se spojují v jeden celek části jednotné Ukrajiny, navzájem odtržené po dlouhá staletí – Západoukrajinská lidová republika (Halič, Bukovina a Uherská Ukrajina) a podněperská Velká Ukrajina.

Uskutečnily se tak odvěké sny, kterými žili a za které umírali nejlepší synové Ukrajiny. Od dnešního dne existuje jednotná nezávislá Ukrajinská lidová republika.

Počínaje dnešním dnem má ukrajinský lid, osvobozený mohutným poryvem svých vlastních sil, možnost budovat na základě spojeného, přátelského úsilí všech svých synů nedělitelný samostatný ukrajinský stát v zájmu blaha a štěstí veškerého jeho pracujícího lidu.

Dne 22. ledna 1919 v městě Kyjev

Předseda Direktoria V. Vynnyčenko

Členové Petljura, Andrijevskyj, A. Makarenko

Správce kanceláře Direktoria I. Kraskovskyj

Zdroj, autor, foto: https://www.myaukrajina.cz/node/590